Popis
Henri Matisse, jeden z největších exponentů umění dvacátého století, nás vyzývá, abychom se ponořili do intimního a koloristického vesmíru jeho práce „Laurette s šálkem kávy“ (1917). Tento portrét, který překvapí svou zjevnou jednoduchost a její zahalenou hloubkou, je věrnou reprezentací magické schopnosti Matisse zachytit každý den a zvýšit jej do kategorie vznešeného.
V tomto obrazu Matisse zobrazuje Laurette, jeden z jejích častých modelů tohoto období, v okamžiku vyrovnané reflexe, drží šálek kávy. Lauretteova postava zabírá střed kompozice, zdůrazněné pozicí jejích paží a uvolněným držením těla jejího těla. Šálek kávy, trvalý bezstarostný, působí jako prvek rovnováhy, fyzického i symbolického, na obrázku, kde jsou harmonie a rovnováha zásadní.
Složení „Laurette s šálkem kávy“ odhaluje Matisseovo mistrovství při použití barvy a zjednodušené linie. Na rozdíl od jasu Laurettových fialových šatů používá převážně zelené a černé pozadí. Toto důmyslné použití barvy nejen strukturuje dílo, ale také přenáší pocit klidné a důstojnosti. Fialová barva šatů, aplikovaná v širokých a odvážných štětcích, kontrastuje se zelenou pozadí a vytváří živou chromatickou interakci, která zdůrazňuje význam postavy a zvyšuje jeho přítomnost v obrazovém prostoru.
Pozornost na detail je v této práci Matisse dalším významným aspektem. Lauretteova postava, i když zjednodušená, je obdařena téměř hmatovou přítomností prostřednictvím jemné manipulace s stíny a obrysy. Lauretteova tvář s mírumilovným pohledem a uzavřenými rty se zdá být ponořena do introspektivního stavu. Rozsah barev používaných pro obličej, směs měkkých a teplých tónů, mu dává téměř sochařskou kvalitu, typický rys v několika portrétech umělců.
Je důležité zmínit, že období, ve kterém byla tato práce prováděna, bylo pro Matisse experimentováním. Během 1910 se Matisse částečně odstěhoval od fauvistových technik své první fáze, aby prozkoumal více plochých kompozic a méně prudké barvy, i když bez opuštění hledání podstaty a jednoduchosti forem. Tento obraz ukazuje Matisse v přechodu, kde můžeme pozorovat vliv svých vlastních předchozích průzkumů a očekávání jeho nejozvěnějšího a abstraktního následného díla.
„Laurette s šálkem kávy“ také vyvolává analýzu vztahu mezi umělcem a modelem. Matisse pracovala s Laurette několikrát a v každé relaci došlo k evoluci ve způsobu, jakým byla vylíčena. Tento pracovní vztah umožnil Matisse nejen prozkoumat různé aspekty ženské postavy, ale také psychologickou studii jejích modelů prostřednictvím barvy a tvaru.
„Laurette s šálkem kávy“ je tedy postavena nejen jako reprezentativní dílo moderní éry, ale také jako kus, který diváka zve na hlubší rozjímání. Klamavá jednoduchost a technické zvládnutí Matisse transformují banál na odhalení, což nám umožňuje získat přístup k rozměru intimity a univerzální krásy. Stručně řečeno, každá mrtvice a každá barva v tomto obraze tvoří svědectví Matisseovy nevyčerpatelné schopnosti najít poezii v každodenním životě.