Popis
Henri Matisse, jeden z titanů moderního umění, nám nabízí ve své práci „Francie, 1939“ privilegované okno pro jeho citlivost a inovativní použití barvy a tvaru. Tato práce, rozměrů 49x60 cm, je svědectvím o období, ve kterém byla vytvořena, plná prebelického napětí a neustálého hledání nových uměleckých jazyků.
Obraz vyniká především pro chromatickou kombinaci, kterou si Matisse vybere. Zářivé barvy, které téměř pulzují svým vlastním propletením na plátně a vytvářejí téměř hypnotický efekt. V "Francii, 1939" je paleta, v níž dominuje tmavě modrá a řada zelených tónů řezaných specifickými a strategickými červenými a žlutými liniemi. Tyto barvy nejsou jen vizuálním potěšením, ale také hrají klíčovou roli ve složení a vede diváka pohledu přes abstraktní krajinu, která obsahuje latentní energii.
Pozoruhodným aspektem je absence lidských postav nebo identifikovatelných postav, což je něco úmyslného a opakujícího se v mnoha matisse dílech, zejména v jeho nejnebklidanějších skladbách. Nedostatek lidských postav nasměruje naši pozornost na barvy a tvary, což umožňuje divákovi subjektivněji interpretovat práci. Absence postav lze v té době také interpretovat jako odraz na stavu světa, s zlověstnou bezprostřední světovou válkou, kde je klid krajiny vidět v rozporu s lidským chaosem mimo plátno.
Matisseovo umělecké složení v této práci ukazuje magisterský titul v prostorové struktuře. Ačkoli zjevně chaotická, existuje základní organizace a nepopiratelná harmonie. Formy a linie jsou ve své zjevné jednoduchosti dokonale vyvážené a současně přenášejí pocit pohybu a rovnováhy. Je to vizuální tanec, který odráží schopnost Matisse zjednodušit komplex, aniž by ztratil podstatu nebo hloubku.
Při pozorování „Francie, 1939“ nemůžete přehlédnout charakteristické použití Matisse linie a siluety a vytvořit dynamiku, která znamená vnitřní boj mezi strukturou a svobodou. Tento prvek je obzvláště významný, pamatuje si jeho kořeny ve fauvismu, ale také naznačuje vývoj jeho stylu směrem k lyričtější a méně omezující abstrakci.
V souvislosti s dalšími podobnými díly Matisse v této fázi jeho kariéry, jako jsou jeho slavné oříznuté drážky, lze „Francie, 1939“ považovat za přechod na volnější a experimentální výraz. Zatímco jeho nejčasnější figurativní díla hovoří o přímém vztahu s objektem, zde je interakce intuitivnější a emotivnější.
Stručně řečeno, „Francie, 1939“ zapouzdřuje inovativní vizi Henriho Matisseho v kritickém okamžiku jeho vývoje jako umělce. Jeho použití barvy, složení a tvaru nás představuje do světa hlubokého rozjímání a připomíná nám, že umění přesahuje hranice plátna, aby mělo dopad na lidskou zkušenost neprozkoumaným a jemným způsobem.