Popis
Co mi to voda dala: podvodní cesta v mysli Fridy Kahlo
V obrovském vesmíru malby se může jen málo dílů pochlubit evokující mocí tak intenzivní, jak mi voda dala, jeden z nejzábavnějších a fascinujících výtvorů slavného mexického malíře Fridy Kahlo. Tento obraz, vytvořený v roce 1938, je svědectvím Kahlovy schopnosti překonat hranice reality a ponořit se do hlubin jeho vnitřního světa.
To, co mi voda dala, je neskutečný sebeportrét, který vzdoruje konvencím žánru. Namísto představení přímého obrazu umělce nám Kahlo nabízí odraz její tváře na povrchu vany plné vody. To, co nás opravdu chytí, je to, co je skryto pod tímto povrchem: kaleidoskop snu a symbolických obrazů, které, jak se zdá, se vznášejí v tekutém a éterickém prostoru.
Složení malby je mistrovským dílem rovnováhy a harmonie. Navzdory množství prvků, které naplňují scénu, má každý z nich svůj vlastní prostor a pomáhá vytvářet soudržný a fascinující celek. Použití barvy je stejně působivé, s modrými a zelenými tóny, které dominují paletě a posilují pocit vodního ponoření.
Postavy a objekty, které se objevují v tom, co mi voda dala, jsou směsí vzpomínek, fantazií a symbolů, které nám dávají stopy o Kahlově životě a obavách. Mezi nimi můžeme identifikovat jejich rodiče, plovoucí školu (která by mohla reprezentovat jejich vzdělání), kostru (připomínka jejich křehkého zdraví), pár v posteli (možná narážka na jejich bouřlivé manželství s Diego Riverou) a a Plamenová věž (symbol katastrofy a ničení).
Jedním z méně známých aspektů toho, co mi voda dala, je jeho původní název, což byla koupelna nohou. Kahlo se rozhodl to změnit poté, co přítel navrhl, že nový titul byl více poetický a evokující. Tato změna odráží Kahloův vývoj jako umělce a jeho rostoucí zájem o surrealismus, hnutí, které mu umožnilo prozkoumat a vyjádřit své nejintimnější a nejbolestivější zážitky novým a osvobozujícím způsobem.
Voda mi dala zkrátka dílo, které nás zve, abychom se ponořili do vnitřního vesmíru Fridy Kahlo. Díky svému uměleckému složení, použití barvy a jeho postav nabitých symbolikou, nám Kahlo nabízí portrét sebe sama, který je jak intimní, tak univerzální, skutečný a fantastický. Práce, která, stejně jako voda, odráží a narušuje realitu, odhaluje skryté hloubky lidské zkušenosti.