Popis
V obraze ** „Žena sedící v křesle“ ** z Henri Matisse, vytvořená v roce 1917, je zobrazena fascinující kombinace jednoduchosti a sofistikovanosti, že vznešený zapouzdřuje podstatu Matisseova stylu. Práce, skromných rozměrů (47x60 cm), představuje ženskou postavu sedící v křesle, opakující se téma v umění Matisse, které mu umožnilo prozkoumat vztahy mezi postavou a pozadím, jakož i dynamickou hru barev a tvarů .
Ústředním charakterem malby je žena, která se uvolnila v polstrovaném křesle, stává se ohniskem složení. Postoj ženy s rukama spočívajícími na druhém v klíně vyzařuje klidný klid a vzduch introspekce. Oblečená v oděvu neutrálních a měkkých barev kontrastuje s pulzujícím pozadím a křeslem, které ji obklopuje.
Použití barvy v této práci je charakteristicky matissian. Postava ženy je orámována židlí teplých a bohatých tónů, zásadní v její paletě, která vyniká proti monochromatickému pozadí, které má sklon k jemné namodralé šedé. Matisse, známý pro své odvážné použití barvy, používá v této barvě více obsažený rozsah, ale neméně efektivní. Tento mírnější přístup umožňuje barvě židle a obrysů obrysu obrysu postavy vyniknout s grafickou jasností, která dává díla téměř sochařský vzhled.
Složení „ženy sedící v křesle“ ukazuje Matisseovu doménu obrazového prostoru a jeho schopnost vytvářet hloubku a dimenzi, aniž by se uchýlila k tradičním perspektivním technikám. Organizace vesmíru posiluje ústřední postavu, takže divák vede jeho pohled k ženě, ale aniž by zapomněl na životní prostředí, které také ožívá. Vztah mezi postavou a životním prostředím je intimní a harmonický, svědectví Matisseho mistrovství v kompoziční rovnováze.
Henri Matisse, jeden z největších exponentů fauvismu, najde v tomto malbě vzorek přechodu na obsaženou stylistickou zralost, ale stejně živý výrazně. Přestože je Matisse již dlouho spojena s výbušným používáním barev a tvarů, tato práce nám připomíná jeho schopnost vytvářet emoce a hloubku prostřednictvím zjevné jednoduchosti.
V souvislosti s dalšími díly umělce je „Žena sedící v křesle“ v zajímavém bodě uměleckého vývoje Matisse. Po nejintenzivnější fázi fauvismu se Matisse začala zajímat o tišší a kontemplativnější interpretace každodenních otázek. Obrazy jako „The Piano Lesson“ (1916) a „La Raie Ver“ (1905) odrážejí jejich sklon k intimním a rodinným scénám a jejich neustálé experimentování s tvarem a barvou.
Konečně, „žena sedící v křesle“ je dílo, které, i když méně známé než jiné práce Matisse, úžasně zapouzdřuje vlastnosti, které a mistr bezkonkurenční moderní umění. Je to výmluvný příklad toho, jak Matisse prostřednictvím zjevné jednoduchosti a mediální ekonomiky dokáže vytvořit dílo, které rezonuje s emoční hloubkou a technickou sofistikovaností, a pozvat diváka k pomalé a reflexní rozjímání. Tento obraz nejen slaví ženskou postavu, ale také nám nabízí pohled na vývoj umělce vždy při hledání nových forem projevu.