Popis
Henri Matisse, jeden z nejznámějších umělců dvacátého století, nám ve své práci nabízí „neplatné“ z roku 1899 okno do zásadní fáze jeho uměleckého vývoje. Obraz dimenzí 50x60 cm je pohybující se portrét, který zachycuje jak podstatu subjektu, tak stylistický průzkum, který charakterizuje začátek jeho kariéry.
V tomto díle Matisse zobrazuje ženskou postavu ležící na posteli, zjevně ve stavu nemoci nebo rekonvalescence. Žena je emocionálním centrem práce, s poněkud kosterním tělem, částečně pokrytou bílou přikrývkou, která zdůrazňuje její křehkost. Jeho hlava spočívá v polštáři se shromážděnými vlasy a klidnou tvář, téměř rezignoval, který komunikuje směs klidu a melancholie.
To, co rozlišuje „neplatný“, je jeho jemné, ale efektivní použití barvy a světla. Chromatická paleta, i když je omezená, vyniká pro své měkké a mírně vypnuté tóny, které dominují šedé a bílé, které se zabalily na postavu. Modrá nuance matrace a současných stínů přidává hloubku a zdůrazňuje účinek přirozeného světla, které se zdá, že jemně vstupuje zleva, osvětluje postel a tvář ženy. Toto použití barvy odráží Matisseův zájem o světlo a jeho účinky na životní prostředí, studii, která by byla v jeho následné práci konstantní.
Složení práce je stejně pozoruhodné pro jeho účinnou jednoduchost. Matisse se rozhodne pro intimní a přímé rámování, které diváka přiblíží k postavě s téměř čelní perspektivou. Prostor kolem ženy je jasný a neobvyklý, s pouze několika prvky, jako je zadní část postele a opona v pozadí, což naznačuje soukromí a vzpomínku na domácí prostředí. Tato ekonomika prvků se nejen zaměřuje na rekonvalescentní postavu, ale také zdůrazňuje problém lidské křehkosti a intimitu utrpení.
Matisseova technika v této práci ukazuje volný, ale kontrolovaný štětcem, který dává na plátně bohatou texturu a bezprostřednost. Tento obrazový přístup umožňuje divákovi cítit hladkost tkáně, která pokrývá ženy a základní tvrdost jejich stavu. Tento obraz, který byl vyroben v přechodném období pro Matisse, ukazuje svůj odchod z pouhého akademicismu k osobnímu a emocionálnímu vyjádření, který by znamenal jeho budoucí vývoj.
„Neplatný“ lze vnímat jako předchůdce radikálního vývoje, které by Matisse provedla v pozdějších letech, zejména při jeho odvážném používání barvy a tvaru. Ve srovnání s následnými díly umělce, jako je „La Danza“ (1910) nebo „Žena s kloboukem“ (1905), se tento obraz cítí více obsažený a střízlivý, ale neméně mocný ve své schopnosti evokovat hlubokou emocionální reakci.
Stručně řečeno, „Invalidní“ od Henriho Matisse představuje zásadní dílo, které pochopí vývoj umělce a jeho rané mistrovství v zachycení lidské podstaty malbou. Tento portrét nejen odhaluje technickou odbornost Matisse při řízení barev a složení, ale také jeho citlivost na zobrazení lidského stavu empatií a hloubkou, která by v nadcházejících letech i nadále definovala jejich uměleckou produkci.