Popis
Henri Matisseova „kytaristická“ práce, malovaná v roce 1903 a dimenze 41x60 cm, je v jeho raných letech lahodným vzorkem vznikajícího talentu umělce. Tento obraz nám umožňuje zahlédnout Matisseho evoluci, než se stal významnou postavou fauvismu, hnutí, které pomohlo definovat a s nímž je často spojena.
Složení „kytaristy“ představuje ústřední postavu, muž hrající na kytaru. Hudebník zabírá většinu obrazového prostoru a představuje uvolněnou a introspektivní pózu, což naznačuje intimní okamžik zachycený umělcem. Kytarista je ztělesněn pevnou, ale citlivou linií a jeho výraz obličeje evokuje jakýsi klidný melancholie, pocit, který je přenášen divákovi.
Podrobné pozorování barevné palety odhaluje konjugaci off -aryor a střízlivých tónů, převážně hnědých, okrových a šedých. Tato chromatická volba do značné míry odráží vliv mistrů Post -impresionisté v Matisseově práci během této fáze jeho kariéry. Tmavé, téměř hrozné barvy dávají malování slavnostní atmosféru, na rozdíl od exploze zářivých barev, které by charakterizovaly jeho následnou práci.
Pozadí barvy, mimo difúzi, naznačuje skromné vnitřní prostředí, možná domácí prostor, který přispívá k tomuto pocitu již zmíněného pocitu intimity. Jednoduchost v detailech životního prostředí pomáhá soustředit veškerou pozornost na postavu hudebníka, což umožňuje pozorovateli hlouběji spojit se s předmětem a aktem dotyku kytary.
„Kytarista“ není jen reprezentací lidské postavy, ale také poctou hudbě jako jednomu z opakujících se témat v Matisseově práci. Vztah mezi hudbou a vizuálním uměním je země, kterou Matisse opakovaně zkoumala, snaží se zachytit synergii mezi nimi a vést diváka k synestetickému zážitku, kde jsou obě umělecké formy nalezeny a mluvit.
Při přemýšlení o této technice můžete vidět Matisseovu predilekci pro jasné a označené obrysy, styl, který by byl plně rozvinut ve fauvismu. Již v této rané fázi Matisse začne experimentovat se zjednodušením tvarů a uvolňování linií, i když stále v tradičním schématu z hlediska barvy a strukturování složení.
Ve srovnání s jeho nejznámějším dílem pozdějších dob, Matisseho „kytarista“ ukazuje přechod, most mezi jeho původními vlivy a jeho případnou přestávkou s konvencionalismem, který by ho vedl k tomu, aby byl jedním z průkopníků moderního umění. Tento obraz, s pečlivou pozorností na detail a klamnou jednoduchost, je neocenitelným předchůdcem mistrovství a inovací, které by definovaly jejich kariéru.
Je zásadní ocenit „kytaristy“ nejen jako dílo samo o sobě, ale jako klíčový kus v hádanky uměleckého vývoje Henriho Matisse. Umožňuje nám to nejen ocenit fragment jeho talentu, ale také lépe porozumět vývoji jednoho z největších umělců dvacátého století.