Popis
Obraz zachycuje květinové zátiší uspořádané kolem ozdobné slonovinově zbarvené vázy. Nádoba s úzkým tělem, zdobená zakřivenými uchy či volutami, stojí uprostřed na širokém hnědém stole s laločnatým obrysem. Z vázy vyrůstá kytice tvořená červeným květem s překrývajícími se okvětními lístky, světlým špičatým klasem a souborem zelených, modrozelených a tmavých listů. V pozadí se scéna otevírá do prostoru s hranatými plochami v černé, fialové, růžové, zelené a sytě modré barvě, doplněnými šedomodrými oblačnými tvary. Ve spodním pásu tuto scénografickou konstrukci završuje načervenalá plocha vyobrazená jako soustava dlaždic.
Jako zátiší soustřeďuje dílo pozornost na předměty denní potřeby a rostlinné prvky, vyjímá je z jakéhokoli narativního děje a činí z nich ústřední motivy samostatné kompozice. Váza, květiny a stůl vytvářejí drobnou interiérovou scénu, prostor kolem nich je však podán výrazně stylizovaným způsobem. Stůl Ludvíka Filipa neslouží pouze jako podstavec: jeho zakřivený, ozdobný profil mu dodává výraznou materiální přítomnost, zatímco pozadí proměňuje místnost v prostor utvářený plochami a barevnými kontrasty. Jednoduché každodenní téma se tak povyšuje na vizuální zážitek s bohatou dekorativní působivostí.
Světlá váza přitahuje pohled a tvoří svislou osu celé kompozice. Její křivky a vlnění vnášejí do obrazu ornamentální rytmus, na který odpovídá laločnatý okraj stolu. Květiny dodávají obrazu živost a rozmanitost: červená barva vytváří teplý akcent v levé horní části, krémový květ prodlužuje pohyb směrem vzhůru a modrozelené listí propojuje jednotlivé části kytice. Geometrické panely, oblačné tvary a dlaždicový vzor naproti tomu naznačují prostor, který působí méně naturalisticky a více divadelně. Význam díla vychází právě z tohoto napětí mezi organickým a umělým, mezi nepravidelným růstem rostlin a řádem hranatých ploch.
Kompozice je čelní a vertikální, s jasně patrnou hierarchií směřující vzhůru. Stůl zabírá rozsáhlou plochu v dolní polovině obrazu a stabilizuje celek; nad ním se váza ve středu zužuje a poté se rozšiřuje do koruny z listí. Zakřivené linie uch, zvlněná silueta hnědé desky a listy kontrastují s úhlopříčkami a zalomenými liniemi v pozadí. Barva uspořádává prostor i směruje pozornost: tmavé a fialové tóny nechávají vyniknout světlost nádoby, zatímco červená květina a načervenalá plocha v dolní části vytvářejí barevné ozvěny v různých výškách. Oblačné tvary na pravé straně vyvažují hmotu kytice a prohlubují prostor, aniž by se uchylovaly k naturalistickému zobrazení interiéru.
V tomto díle Rogera de La Fresnaye se dekorativní citlivost snoubí s koloristickým a strukturovaným pojetím kubismu, založeným na geometrickém uspořádání tvarů a intenzitě barevných ploch. Obraz proměňuje domácí výjev v barevnou architekturu: váza a stůl tvoří jeho hmotné jádro, květiny do něj vnášejí organickou energii a pozadí rozkládá prostor do rytmických ploch. Všimněte si, jak pohled přechází od zakřiveného okraje stolu k ose nádoby a odtud k vějíři listů a panelů; v tomto pohybu získává jednoduchá květinová kompozice složitost vystavěné scény.
Máte otázky k našim reprodukcím olejomaleb? Podívejte se na naše často kladené dotazy.