Popis
Obraz Wassilyho Kandinského představuje abstraktní plochu členěnou pěti střídajícími se černými a bílými svislými pruhy, které vedou odshora dolů přes celý povrch. Na této struktuře se objevují spirály, vlny, smyčky, kruhy, tyče, trojúhelníky a drobné geometrické moduly. Zakřivené a členěné tvary v červené, žluté, zelené, modré, růžové, oranžové a fialové vnášejí do obrazu intenzivní barevnou energii. Některá uskupení připomínají antropomorfní postavy, jiná zase květiny, emblémy, disky nebo samostatné znaky. Žádný prvek zcela nepřevažuje: kompozice vybízí k procházení od jednoho pruhu k druhému a ke sledování napětí mezi vertikálním řádem a rozrůstajícími se tvary.
Dílo není zobrazením scény ani vyprávěním příběhu; je vystavěno jako abstraktní kompozice založená na rytmu, kontrastu a lineárním pohybu. Pruhy fungují jako vizuální mřížka, která barevné znaky ohraničuje a odděluje, a zároveň jim dodává dynamiku. Tvary v tomto kontextu nemusí být rozpoznatelné jako konkrétní objekty, aby působily výrazně; fungují jako jednotky jakéhosi vizuálního jazyka. Vztah mezi světlými a tmavými plochami, tenkými liniemi a sytými skvrnami vytváří dynamické čtení obrazu, při němž pohled neustále mění měřítko i směr.
Svislé pruhy lze číst jako rytmickou, téměř hudební strukturu, která uspořádává množství motivů a udává pevný rytmus. V kontrastu s touto pravidelností přinášejí spirály a vinoucí se linie plynulost, rozmach a pocit nepřetržitého pohybu. Vícebarevné prvky působí jako akcenty a drobnými shluky energie narušují monochromní střídání. Tvary, které částečně připomínají lidskou postavu, naznačují abstraktní přítomnosti, zůstávají však začleněné do celkového systému znaků. Velký květinový či hvězdicovitý tvar ve spodní části a členěné kruhy umocňují dojem otevřeného symbolického repertoáru, v němž každá figura působí především svým rytmem, barvou a umístěním.
Kompozice je po formální stránce založena na velmi účinném protikladu mezi vertikálou a křivkou. Pět pruhů jí dodává stabilitu a jasný směr, kterým lze obraz číst, zatímco bílé obrysy na černém podkladu a tmavé značky na bílém vytvářejí vizuální inverze, jež udržují plochu v pohybu. Asymetrie brání tomu, aby celek působil staticky: v některých částech se soustřeďují propojené linie, v jiných se vrství oblouky, kotouče či barevné bloky. Barevný kontrast směruje pozornost k různým ohniskům, aniž by určoval jediné centrum. Hloubka není založena na tradiční perspektivě, nýbrž na překrývání, vzájemném měřítku znaků a střídání otevřených ploch s hustými seskupeními.
Toto dílo představuje výraznou polohu abstraktního jazyka Vasilije Kandinského, v níž mohou barva, linie, geometrie a rytmus působit samostatně, nezávisle na naturalistickém zobrazení. Jednoduché svislé pruhy se zde mění v dynamické pole napětí: geometrie vnáší řád, křivky vedou pohled v kruhu a barvy přinášejí změny intenzity. Stojí za to pozorovat, jak každý pruh proměňuje ten předchozí a jak drobné značky získávají na síle díky vztahu k bílé a černé. Výsledkem je pulzující malba, vystavěná na pomezí struktury a pohybu.
Máte otázky k našim reprodukcím olejomaleb? Podívejte se na naše často kladené dotazy.