Popis
Obraz zachycuje intimní interiérovou scénu s mnoha postavami, uspořádanou kolem lůžka či pohovky pokryté světlými látkami. Vlevo stojí vzpřímeně postava oděná v tmavém a se žlutou pokrývkou hlavy; zvedá jednu paži a drží oválný podnos s drobnými nádobami. Naproti ní se uprostřed a vpravo překrývá několik ležících postav, obklopených bílým, modrým a zeleným ložním prádlem. Stěny v pozadí, jimž dominují smaragdově zelené a tyrkysové tóny, člení obdélníkové prvky a světlý otvor, který opticky rozšiřuje interiér.
Obraz Odpoledne v Neapolisvým názvem zasazuje scénu do neapolského prostředí a spojuje ji s hodinou teplého, klidného světla. Dílo nezobrazuje ani historickou, ani náboženskou událost, ale okamžik společného odpočinku, tělesné blízkosti a domácí obsluhy. Stojící postava vnáší mezi ostatní odpočívající postavy konkrétní děj: její podnos určuje vztah mezi tím, kdo obsluhuje, a těmi, kdo odpočívají, zatímco lůžko soustřeďuje intimitu místnosti. Celá scéna má také divadelní ráz, jako by těla a látky zaujímaly místo na uzavřeném jevišti.
Podnos dodává scéně domácí i obřadní rozměr a tvoří protiváhu množství ležících postav. Těla, zčásti zakrytá a propojená látkami a stíny, činí z odpočinku ústřední téma kompozice. Prostěradla nejsou pouhým pozadím: ovíjejí postavy, zakrývají některé jejich obrysy a zdůrazňují smyslovou působivost materiální stránky scény. Kontrast mezi světlým popředím a zelenými stěnami v pozadí vytváří napětí mezi blízkostí a hloubkou, mezi tělesnou intimitou a prostorem, který ji obklopuje.
Formálně je dílo vystavěno na horizontální a kompaktní kompozici. Vertikální postava na levém okraji slouží jako výchozí bod pro pohled; od její zdvižené paže a podnosu se pozornost stáčí dolů k diagonále tvořené ležícími postavami a pokračuje až k pravému okraji. Světlé látky vytvářejí rozsáhlé světelné plochy, které vyvažují barevnou sytost stěn. Syté zelené, tyrkysové, žluté, okrové a oranžové odstíny kontrastují s bílými a bleděmodrými tóny a vytvářejí rytmus kontrastů působivější než lineární popis prostoru. Hloubka vzniká vrstvením postav, předmětů a vnitřních prostorových plánů, zatímco světlý otvor v pozadí vnáší do scény vertikální pauzu.
Dílo lze vnímat v souvislosti s široce uznávaným zájmem Paula Cézanna o budování prostoru pomocí barevných ploch, intenzivních barevných vztahů a zjednodušených tvarů, a to i při zobrazování postav a interiérů. Tato logika zde proměňuje scénu obsluhy a odpočinku v téměř scénografickou kompozici: tmavá postava uspořádává levou stranu, látky členící popředí a postavy utvářejí živé vizuální jádro. Stojí za to všímat si, jak podnos, zdánlivě podružný prvek, propojuje vertikálu obsluhující postavy s horizontálou lůžka; v tomto spojení se soustřeďuje napětí mezi činností a odpočinkem, které prostupuje celým obrazem.
Máte otázky k našim reprodukcím olejomaleb? Podívejte se na naše často kladené dotazy.