Popis
Henri Matisse, jeden z největších exponentů fauvismu, nám nabízí v „pokrmech a melounu“ (1907) dílo, které přenáší podstatu svého revolučního stylu a zvládnutí při použití barvy a tvaru. Tento obraz, o mírných rozměrech (53 x 43 cm), zaujal pozornost diváka svou pulzující chromatickou paletou a její odvážné složení, charakteristiky, které definují francouzského umělce.
Obraz představuje scénu mrtvé přírody, jedno z opakujících se témat v Matisseově práci. V „Potrase a melounu“ najdeme dispozice každodenních prvků: jídla, sklenice, nůž a nakrájený meloun. Matisse organizuje tyto objekty na stole pokryté ubrusem, který, i když představoval zjednodušeně, poskytuje scénu jemnou texturu a dynamiku. Meloun se svou jasně oranžovou barvou se stává ohniskem, který vystupuje na tmavé pozadí a nejvíce vypnou nádobí a sklo.
Použití barvy je místo, kde práce skutečně ožívá. Matisse věrně techniku Fauvista používá intenzivní a kontrastní barvy, aniž by se obával doslova reprezentace reality. Zelené, pomeranče a modrá jsou distribuovány volně a zdůrazňují více emocí než přesnosti. Tento přístup umožňuje divákovi zažít hlubokou radost a vitalitu, kterou Matisse našel v nejjednodušších scénách každodenního života.
Matisseův štětce je tekutý a bezpečný. Nakreslí štětcem a nechává vrstvy barvy přirozeně a vytváří pocit pohybu a spontánnosti. Nedostatek důkladných detailů dává práci určitou stylizaci, která zve diváka, aby si užíval spíše barvy a čisté formy než samotné objekty.
„Jísa a meloun“ je také jasným svědectvím o Matisseově zájmu o kompoziční harmonii. Všechny prvky jsou pečlivě vyvážené, a to jak z hlediska barvy, tak z hlediska barvy, což vytváří pocit klidu a pořadí. Přes zjevnou jednoduchost objektů odráží složení základní sofistikovanost, dokonalou rovnováhu mezi prvky a negativním prostorem, který je obklopuje.
V souvislosti s uměleckou produkcí Henriho Matisse je tato práce v rozhodujícím okamžiku jeho kariéry, když konsolidoval svůj vizuální jazyk a zkoumal nové formy projevu prostřednictvím barvy a složení. „Jídla a meloun“ není jen vynikající reprezentací stylu Fauvista, ale také bránou do světa Matisse, kde se obyčejná stává mimořádnou transformační silou umění.
Tento kus, i když méně známý než jiná monumentální díla umělce, zapouzdřuje podstatu toho, co Matisse udělal ústřední postavu v historii moderního umění: jeho schopnost vidět a reprezentovat svět živým, emocionálně a radikálně novým způsobem. „Jídla a meloun“ je bezpochyby tichý klenot, který svítí s genialitou geniality Matisse.